Můj den

Nedávno se mě Janička ptala, co celý den dělám. Takže takový typický den popíšu.

Školu mám většinou ráno od 8mi. Už jsem se tu naučila, že nemá cenu trávit hodně času v koupelně. Tady stejně nikoho nezajímá, jak vypadáte…jestli jste nalíčená, nebo hezky oblečená. Prostě si jen vyčistím zuby, obleču se a jdu. Když mám dost času, tak ještě vyrazím do kantýny pro snídani…pár masových knedlíčků do pytlíku a sójové mléko. No…vlastně si ještě většinou vezmu nějakou dobrůtku jako dezert po oběděJ

Škola už konečně začala být zajímavější. Hlavně hodiny poslechu, takže poslední měsíc už chodím pravidelně. Hodiny gramatiky jsou zajímavé, ale pořád se mi zdá, že jedeme nějak pomalu. Já chci vědět víc!! J Konverzační hodiny jsem teď poslední dva týdny vynechala a podle spolužáků jsem o nic nepřišla. Ale tento týden se zase snažím chodit. Už jsem byla na dvou hodinách ze tří. Celou dobu nám ukazoval nějaký web na výuku čínštiny. Ale aspoň mluví skoro celou dobu čínsky, takže se aspoň učím poslouchat a rozumět.

Po obědě buď odpočívám, nebo se snažím učit. Ale většinou to nějak rychle uteče a ve 3 už jsme s Mírou na cestě do posilovny. Chodíme každý den, takže už to na mě začíná být trošku vidět. V posilovně jsme hodinu a půl a to nám vychází přesně na čas, kdy otevírají kantýnu. Potom mám zase hodinu pauzu, která strašně rychle uteče(L), a v 6 chodíme s Žeňou běhat.

Tady večer běháme

Před dvěma týdny jsem se totiž s Žeňou domluvila, že s ní budu chodit trénovat. S Mírou v posilovně cvičíme skoro pořád jenom ruce a nohám se věnujeme jen jednou týdně. Ještě mám trošku problémy s kotníkem, takže zezačátku jsme jen posilovaly…chození přes překážky, výpady, posilování zadečku. Po prvním tréninku mě svaly trošku bolely, ale potom už nic. Žeňa si na mě pořídila dokonce i závaží na nohy a nakládá mi stále více opakování, ale já to pořád zvládám bez bolesti. Ne, že bych nebyla ráda, ale překvapuje mě, co všechno vydržím J

Ještě se musím pochlubit, že minulý týden jsem uběhla v kuse 4 km a druhý den dokonce 5 km. Těch 5 jsem sice měla rozdělených na 2 + 3, ale pauza mezi běhy byla necelých 5 minut. Mile mě to překvapilo, protože si vždycky vzpomenu na mé běhy ve škole, kdy jsem stěží oběhla jednou hřiště a zbytek už jsem došla :D

Večer se snažím učit, ale studenti vědí, jak to je J Někdy kouknu na seriál, nebo jen tak bloumám po netu a mezitím si píšu s Martinem. Když nám to vyjde, tak si ještě zavoláme přes skype, když se vrátí z práce…to bývá mezi 11 a 12. A spát chodím mezi 1 a 2 ráno. Většinou v noci naspím tak 6 hodin, takže je jasné, že to potom musím dohánět o víkendech. Nebo třeba jako dneska, kdy jsem prospala skoro celé odpoledne. 

Oslavy 60. výročí

Začátkem měsíce škola slavila 60 let od založení. Pro nás to znamenalo zúčastnit se zahajovacího ceremoniálu, který probíhal ve středu 7.11. Vše jsme se dozvěděli „už“ v úterý, kdy si nás po hodině ve škole vyzvedla Ting Ting (slečna z kanceláře, která se tu o nás „stará“). Zavedla nás na hřiště, kde probíhala generálka na zítřejší akci. To spočívalo v nástupu všech oborů.

My jako zahraniční studenti jsme tvořili vlastní skupinku. Před každou skupinkou šla slečna s cedulkou a za ní někdo, kdo nesl vlajku, na které bylo napsáno, o koho se jedná. Za nosiče vybrala Ting Ting Yazana, protože to byl jediný kluk, který nevypadal asijsky. Na generálce nás totiž zezačátku bylo asi jen 10, protože ostatní byli ve škole, nebo se na to prostě jen vyprdli.

Takže jsme se seřadili a na pokyn vyrazili. Obešli jsme půlku stadionu a nastoupili před tribunu, kde budou hovořit pohlaváři. Sbor na tribuně si zkusil zazpívat píseň a potom jsme se rozestoupili všichni stran a udělali prostor pro taiji vystoupení a nějaké tanečníky-roztleskávačky.

Bylo to docela únavné, protože než se začalo, tak jsme tam skoro hodinu čekali a potom nám oznámili, že to budeme zkoušet ještě jednou! Do naší skupinky přibili ještě korejští taekwondisté, které asi odvolali přímo z tréninku. Obešli jsme si další kolečko, poslechli píseň a šlo se domů. V kanceláři jsme ještě dostali teplákovky, které jsme si měli obléknout. Jsou docela teplé, takže se určitě budou hodit ;)

Ve středu ráno jsme všichni vyrazili na stadion, obešli si kolečko, poslechli si hymnu a pár proslovů a měli jsme celý den volno. Během dne ještě probíhala finále několika sportovních turnajů. Do finále basketbalu se dostal i tým zahraničních studentek, kde hrály i Rusky, ale nenechali je vyhrát. Nejdřív jim rovnou řekli, že je vyhrát nenechají, protože jsou cizinky, ale nakonec to udělali tak, že do druhého týmu nasadili nějakýho dobrýho kluka. Dobrý, ne? :D

S Dangem v nových teplákovkách

Eric s Dangem

Výzdoba před administrativní budovou

Chlapci na začátku

Chaos před nástupem

Už se to blíží...

Asi to neni moc poznat, ale měli jsme i ohňostroj :)

Roztleskávači pěkně řádili :)

A hurá domů!!!

Výlety

Musím říct, že letos se o zahraniční studenty starají moc hezky. Tedy až na pár drobností J Chci teď ale mluvit o výletech, které pro nás pořádají. Mirek říkal, že loni nic takového nebylo. Takže jsem asi přijela právě včas.

První výlet byl jen pro naší třídu, pro nové studenty. Všem zaplatili plavbu na lodi po řece Su Zhou. Udělali nám z toho tak trošku bojovku, protože na místo vyplutí jsme se měli dostat sami. Rozdělili nás do skupinek po 5ti, spíš jsme se rozdělili samiJ a že si máme naplánovat, jak se tam dostaneme. Měli jsme použít alespoň dva typy hromadné dopravy. Já byla s Ericem, Yazanem a Ruskama. Dostala jsem úlohu časoměřiče, takže výběr trasy jsem nechala na ostatních. Nakonec jsme to zvládli jen o čtvrt hodiny později a byli jsme první. Některé skupinky dorazily třeba i o hodinu později. Ale použili jsme jen metro a pak jsme šli pěšky…byla to pěkná dálka teda :D

Samotná plavba trvala asi hodinu. Žeňa jako hlavní fotografka udělala spoustu fotek, které můžete vidět zde: http://vorlovoolivka.rajce.idnes.cz/Plavba_12.10.12/. Člun nás vysadil na jiném místě, než jsme vyplouvali a měli jsme se opět dostat sami na další místo srazu s učiteli. Dalším místem bylo Lu Jia Zui. Netušila jsem, co to je, ale ocitli jsme se v moderním centru Šanghaje, přímo pod těmi mrakodrapy, na které koukáme z Bundu. Byla to vážně nádhera.

Tentokrát jsme na srazu byli přesně na čas a učitelé dorazili o půl hodiny později :D Ostatní skupinky se toulaly neznámo kde. Tak jsme dostali pochvalu a mohli jet domů. Z celého výletu jsme si měli připravit prezentaci a přednést jí na hodině. Naštěstí jí připravily Rusky a já na té hodině nakonec ani nebyla, protože jsem se léčila z nachlazení, které jsem zřejmě chytla na té lodi :D

Druhý výlet už byl pro všechny zahraniční studenty. Tohle už byl výlet s velkým V. Ráno jsme nasedli do autobusu, strávili jsme tam 3 hodiny a už jsme byli na místě. Wuzhen je historické město v sousední provincii Zhejiang. Bylo vidět, že je to oblíbená turistická destinace. Potkali jsme tam i zájezd z Německa. Fotky si můžete prohlédnout zde: http://vorlovoolivka.rajce.idnes.cz/Wu_Zhen_17.10.12/.

Wuzhen je známý především pálením vlastního alkoholu San Bai Jiu. Také tam byla výstava historických postelí, barvírny látek, řezbářského umění a samotné palírny. Dostali jsme i oběd a konečně jsem také ochutnala po dlouhé době něco jiného než od nás z kantýny. Ale z pařátů a hlavy v polévce jsem moc nadšená nebyla :D

Po obědě jsme měli asi hodinový rozchod, tak jsme nakoupili nějaké dárečky a potom už vesele vyrazili k domovu. Mě jako klasicky bolela hlava, tak jsem si cestu moc neužívala. Ale doma jsme stihli ještě večeři a už bylo zase dobře.

PS: Tento článek jsem měla napsaný už dva týdny, ale nedostala jsem se na blog. Prostě Čína :D

Co se dá všechno dělat v parku

V Číně se dá vidět spoustu podivných věcí. Když vyrazíte ráno do kteréhokoli parku, bude tam na každém kroku někdo, kdo provádí nějakou aktivitu. Ať už je to sportování, nebo jen klábosení s ostatními. Většinou jsou to starší lidé, kteří se snaží udržet fit jak fyzicky, tak psychicky, tím že vyrazí mezi lidi. Toto je jedna z mála věcí, která se mi na Číňanech líbí. Který český důchodce, žijící ve městě, si vyrazí ven jen tak zablbnout?

Tanec

Kaligrafie

Hraní tenisu sám se sebou

Zírání do křoví :)

Poplácávání se po ramenou

Bušení do stromu

Protažení a masáž kolene

Hlazení se po břiše

Odrážení se zády od stromu

Poslouchání muziky

Cvičení wushu

Hraní stolních her

Jiná forma bušení do stromu :)

Mé oblíbené chození pozadu
(Bohužel to z fotky není moc poznat.)

Prázdniny

Po dvou týdnech školy nás hned čekaly týdenní prázdniny. Pro mě to byla velká úleva. Už jsem si nějak odvykla chodit do školy a potřebovala jsem pauzu. Po celém dopoledni ve škole jsem byla úplně vyčerpaná. Trošku jsem se vždycky pak nabila v posilovně, ale na večerní sandu už se mi většinou nechtělo. To mě vždycky musel Mirek přemlouvat. A večer už jsem pak na učení neměla ani pomyšlení. Jen si lehnout do postele a relaxovat u seriálu.

The Big Bang Theory

Sex and the City

V pondělí mě Mirek vzal poprvé do kantýny na snídani. Vlastně proto, že jsem konečně vstala dřív než v 10. Snídaně se vydávají jen do 9ti. Zjistila jsem, že tam mají spoustu dobrůtek. Kromě plněných masových knedlíčků a taštiček i různé sladké rolády a muffiny. Potom jsme na snídaně chodili každý den a já měla o něco delší den když jsem celé dopoledne neprospala J Ke konci týdne už jsem si i zvykla na sójové mléko, takže jsem dokázala vypít celou misku.

Snídaně - plněné taštičky, knedlíčky a sójové mléko

Moje sladká snídaně

Po snídani jsme si s Mirkem udělali výlet do centra. Tentokrát jsme místo metra použili kolo. Cesta trvala skoro hodinu. Mirka potom pěkně bolely nohy a mě zadek. Všude byla spousta lidí a nevím, jak je možné, že jsme šli vždycky opačným směrem, než šel celý dav :D  Všude prodávali čínské vlajky, protože se oslavovalo založení Čínské lidové republiky. Jen jsme tak chodili, zašli do tržnice s cetkami a něco si i koupili. Hlavní cíl byl obchod se sportovním oblečením značky Lining. Mají hodně kvalitní oblečení, ale bohužel neměli zrovna žádné slevy, takže jsme odešli s prázdnou. Nejvíc je mi líto mikiny s veverkou. Utěšila jsem se alespoň mou první kávou Flat white z MacCafé v Číně.

Spoustu Číňanů

Moje první Flat White

Po cestě zpátky jsem si ale přeci jen udělala radost a koupila jsem si kolečkové brusle. Už jsem po nich toužila asi dva týdny, ale nikde v okolí školy není obchod se sportovními potřebami (tedy kromě potřeb na wushu a sandu). Byly sice trošku dražší, ale určitě toho nelituju. Vypadají, že jsou kvalitní a využiju je celý rok, protože tady v Šanghaji moc nenasněží.

Konečně na bruslích

V pondělí večer jsme společně s Ruskama ještě radostně vyrazili do parku, který jsme navštívili také cestou zpátky z města. Probíhal tam lampionový festival. Už za světla to vypadalo pěkně, takže jsme se nemohli dočkat, až to uvidíme nasvícené. Bohužel jsme zjistili, že se vybírá vstupné 90 yuanů, což se nám zdálo příliš. Rozhodli jsme se tedy, že se vyrazíme podívat alespoň na The Bund a okoukneme, jak vypadá nasvícená Perla orientu. Zjistili jsme, že spousta Číňanů mělo stejný nápad jako my, takže tam nebylo skoro k hnutí, ale pohled byl nádherný.

Lampionový festival ve dne

Lampionový festival

Ve zbytku týdne jsme ještě vyrazili do dalších dvou parků. Více fotek si můžete prohlédnout na rajčeti: http://vorlovoolivka.rajce.idnes.cz/Prazdniny_Mid-Autumn_Festival/. S posilovnou jsme také nezaháleli a místo večerní sandy jsme chodili cvičit ven na hřiště, protože tělocvična byla otevřená přes prázdniny jen do 18h. Mirek si cvičil sestavy a já ozkoušela nové brusle. Na tartanu mě to sice trošku brzdilo, ale nohy alespoň dostaly více zabrat.

Chtěla bych další prázdniny…

Spolužáci

Ve třídě je nás celkem asi 25. Polovina z toho jsou Vietnamci. Kdybyste se mě zeptali na jméno alespoň jednoho z nich, tak vám nepovím :D Vlastně neznám jméno žádného Asiata, co máme třídě. Na první hodině jsme se všichni před třídou představovali, ale ty jejich zvuky prostě nedokážu rozlišit (tedy kromě čínštiny…čínské jméno bych asi dokázala zopakovat) :D Navíc většina těch Vietnamců neumí vůbec anglicky, takže taky sranda.

Ti další Asiaté jsou Korejci a Japonci. Obojí po třech kusech a z toho vždy jedna slečna. Jednoho Japonce máme i v naší skupince na konverzaci. Jmenuje se Takuya a vypadá jako postavička z nějakého japonského kresleného seriálu. A dokonce umí trošku anglicky.

Taku

V té naší skupince máme ještě černocha Erica z Ghany. Angličtina je tam úředním jazykem, takže s tím se bavím bez větších problémů. Pořád se směje a ze všeho je nadšenej. Ale většinou mu musím všechno řikat třikrát. Není to tím, že by mi nerozuměl, ale zdá se mi, že mě vůbec neposlouchá:D Jako by se vůbec nesoustředil.

Eric

Posledním ve skupince je Syřan Yazan. Ten je ze všeho většinou hrozně ztrápenej, hlavně z čínštiny. A s angličtinou na tom taky není moc dobře. Takže i když učitel mluví anglicky, tak to většinou nestihne. Ale myslím, že to zvládne. Snaží se čínštině hodně věnovat i ve volném čase.

Yazan

Ve třídě jsou ještě moje dvě bývalé spolubydlící Rusky. S těma se dá mluvit normálně a při hodinách se docela snaží a jde jim to. A když Žeňa (ta, co neumí anglicky) něčemu nerozumí, tak jí to Varja vysvětlí. Na hodinu poslechu jsme rozdělení na dvě skupiny a Varja je v té druhé než my s Žeňou. Potom se jí to snažím vysvětlit já česko-rusky a vždycky se nějak domluvíme.

Varja a Žeňa

Dalším spolužákem je jeden Mongol, ale to je vše, co o něm vím. A posledními jsou dva Italové. Ti si tady zaplatili tříměsíční kurz wushu a chodí s námi na čínštinu. Luka tu byl už na letní wushu camp a ještě tady zůstal a Andi přiletěl až v září.

Mongol :)

Učitel Li a v pozadí Italové (pruhovaný Luka a hnědý Andi)

 

Fotky jsou z naší venkovní aktivity při hodině konverzace. Ta podezřelá věc, do které jsme kopali, se jmenuje jian qiu.