Stěhování

Minulý týden mě zastavila slečna v recepci a zeptala se, jestli bych se chtěla přestěhovat. Tedy přesněji, zastavila Míru. Se mnou se tu totiž všechno řeší přes Míru. Ono je totiž jednodušší se s ním bavit čínsky, než se mnou anglicky. Takže, jestli se prý chci přestěhovat, tak ve 4. patře je jedna Vietnamka, která bydlí sama. A musím se rozhodnout do dalšího dne. Na holky Rusky jsem si už docela zvykla, tak jsem chvilku váhala. Ale tohle byla přeci jen výzva.

Míra řikal, že je ta Vietnamka moc milá, jenom že neumí skoro vůbec anglicky. A taky že jo. Opravdu je moc hodná, pořád se na mě usmívá a je hrozně maličká. Jmenuje se Minh Khue (čínsky Ming Kui) a je jí 25. To bylo jediné, co jsme si dokázaly říct. Už je tu nějaký čas, takže umí už dobře čínsky a budu s ní moct čínštinu trénovat.

Stěhování jsem tedy přijala, hlavně z důvodu balkónku a možnosti sušení prádla. Toto je ten můj vysněný balkónek. Mimochodem, dostanete se na něj tím, že prostě prolezete oknem.

Míra mi pomohl přenést věci a celé stěhování jsme zvládli během půl hodinky. Nový pokojík jsem předtím ještě neviděla a ukázalo se, že nemám vlastní stůl a postel je rozbitá. Se stolem mi nakonec pomohla Ming Kui, protože jeden objevila na chodbě ve 3. patře. A tady platí pravidlo, že co je na chodbě, to je k mání. S postelí jsem se taky už nějak sžila a vím, na který okraj nemám sedat. Když ležim, tak je docela v pohodě.

Už jsem si tady zvykla a jsem ráda, že jsem se přestěhovala. Je tu mnohem větší klid, než když jsme byly ve třech. Na závěr ještě připojuji několik fotek mého nového království.

Můj stůl a v pozadí postel Ming Kui ( téměř na všem má Tweetyho:))

Jak si tady jíme

Určitě vás zajímá, jak je to tady s jídlem. Zatím chodím na jídlo většinou do menzy, protože je to hodně levný. Jediný problém je s tím, že každý den jsou tam stejná jídla. Nebo s minimální obměnou. Už mám vytipovaná jídla, která nejsou pálivá. Ze začátku jsem se samozřejmě párkrát přehmátla :)

V jídelně to chodí tak, že se všichni nahrnou k dlouhému pultu a překřikují se, nebo gestikulují. Pro mě je většinou téměř nemožné se k pultu vůbec prodrat, když je tam trošku víc lidí. A když se mi to povede, tak jenom ukážu prstem a paní mi nabere na talířek. 

Mé oblíbené jídlo je vařená zelenina (většinou zelí, nebo nějaká bíla...asi cuketa:)) s houbama. Občas je tam troška mrkve a dneska byly i zelené fazolky. Dalším docela dobrým jídlem je teplá nakrájená okurka s míchaným vajíčkem. A třetím favoritem je kukuřice, ale ta moc často nebývá. Ti, kdo mě znají, ví, že v ČR jsem kukuřici moc nemusela...tak aspoň vidíte, jak se tady mění priority :D 

Vpravo moje oblíbená zelenina s houbami
Vlevo je vepřové maso s cibulí (moc dobré), ale za ty dva týdny ho měli jen dvakrát

Většinou si k jídlu dávám ještě rýži. Na té se nedá nic zkazit. Zkusila jsem ještě polévku, ale zatim jsem jí ještě na chuť nepřišla. A to samé platí o nudlích. Chutnají stejně jako nudle, které jsou v instantních čínských polévkách, akorát jsou ještě nějak divně okořeněné. Ještě jsem vyzkoušela Nočníkovo oblíbenou "trávu". Ono to vlastně jako tráva vypadá a dokonce i chutná. A když jí jíte, tak si opravdu připadáte jako kráva (vůl)...pořád koušete, koušete, koušete a ono to neubývá :D Takže tráva mi bude asi stačit jednou týdně.

Nudle v restauraci

A málem bych zapomněla na maso. S tím jsem zatím opatrná. V menze jsou na výběr jen koule z mletého masa a potom kosti obalené ve strouhance :) Občas jsou k vidění i párky, ale ty jsem ještě nezkoušela, protože jsou prý divně sladké. Už jsem jednou měla čest ochutnat čínskou klobásku na grilu a už jsem myslela, že to budu muset vyplivnout :D Bylo to fakt hrozně sladký...:-/

Spolubydlící

Jak už asi víte, mám dvě spolubydlící, obě Rusky. Docela jsem se bála, že se budou bavit jenom spolu, ale občas se baví i se mnou. Ono je to teda asi spíš tim, že znam Mirka, takže si myslí, že mam víc informací a na dost věcí se mě ptají.

Varja přijela už v pondělí v noci, spíš teda v úterý po půlnoci. Hned potom, co se mi konečně podařilo usnout :D Její angličtina je na podobné úrovni jako moje, takže se i trošku domluvíme :) Varja je ze St. Peterburgu a přijela studovat magisterský obor wushu, stejně jako naše Káťa. Prý cvičí už 16 let a v Rusku trénuje malé děti. Nočník měl velkou radost, když se dozvěděl, že cvičí hlavně nan quan a že budou moct trénovat spolu. Už s námi byla dvakrát na tréninku, ale pořádně cvičit jsme jí ještě neviděli. Třičtvrtě tréninku seděla a koukala do země, tak ještě čekáme, co se z ní vyklube. Ale z těch pár kopů bylo vidět, že základy má dobré.

Druhá spolubydlící se jmenuje Evženie, zkráceně Ženě a je z Moskvy. Přijela ve středu dopoledne. Bohužel neumí anglicky, takže si spolu moc nepokecáme. Ale občas si rozumíme rusko-česky. Ještě pořádně nevím, co vlastně dělá za sport (nebo dělala), ale asi bude v něčem dobrá, protože má oblečení a zavazadla od ruský reprezentace. Prý přijela studovat trenérství.

Oběma je 26 let a jsou zatím vcelku fajn. Snad to tak zůstane i nadále.

Varja, já a Ženě

Spolubydlící a Mirek

Procházka centrem Shanghaie

Dnes nás vzal Mirek do města. Prošli jsme si staré město a ofotili nové. V centru už bylo poznat, že Shanghai je velkoměsto. Všude spoustu lidí a turistů. Konečně jsem také zahlédla nějaké bílé tváře:) 

V metru

Řeka Huang Pu

Já a Pudong

Tržnice Yu Yuan

Spoustu mončičáků :)

Yu Yuan

Můj nový úlovek - zaručeně pravý Louis Vuitton :D

Zajímavé postřehy

Tady přináším několik vtipných fotografií ze života v Číně:

Tady končí chodník...

Loví celá rodina

Polední pauza

Takhle nám zabalili jídlo s sebou v restauraci

Takhle se staví kamenné budovy :D

Hadi a bažanti na prodej

Míchání cementu

Proč nejít v pyžamu? :D

Procházka po okolí

Dnes jsme vyrazili s Mirkem a ruskama na procházku. Cílem byla právnická fakulta univerzity Fudan a nedaleký park s jezírkem. Mělo to být 40 minut pěšky. Nakonec se z toho vyklubal výlet na skoro 5 hodin, takže plánovanou odpolední posilovnu jsme nakonec zrušili :D Tady je pár fotek:

Hezký chodníček

Roztomilé :)

Náš cíl cesty

Právnická fakulta

Vchod do areálu právnické fakulty

Bude ze mě kulturistka :D

Dnes jsem si konečně v posilovně zacvičila. Poprosila jsem Mirka, aby mi trošku poradil. Takže jsem nakonec absolvovala stejný trénink jako on, ovšem s daleko menší zátěží :)

První nákupy

Ve středu jsme byli s Mirkem ve městě, protože si potřeboval prodloužit vízum na další tři roky studia. Poprvé jsem se svezla metrem. Bohužel se mi při prvních pár fotkách vybil foťák, tak z výletu další nemám :D

Na zastávce čínského metra

Na zastávce metra, kde jsme vystupovali byl trh, kde se dá smlouvat. Mirek tam rád chodí, protože ho prý smlouvání začalo bavit. Takže jsem hned nakupovala. Tady jsou moje úlovky. Jen škoda, že už mi nezbyly skoro žádné peníze :D Snad brzy přijde stipendium.

Nové tričko na cvičení

Falešné Conversky :)

Do těch jsem se hned zamilovala !!!

A prej, že v Číně nemaj boty 41 :D

My new „home“

Na první pohled vypadal pokojíček moc hezky. Když byste si teda zacpali nos :D Klimatizace byla zapnutá, ale museli jsme hned vyvětrat. Tím, že máme pokoj hned v přízemí, může nám sem koukat kdokoli z ulice. Spolubydlící si to zřejmě ještě neuvědomily, tak si nechávají i večer roztažené závěsy.

Tím, že jsem byla v pokoji první, jsem si mohla vybrat postel. Na Mirkovo radu jsem se přesunula, co nejdál od okna, protože v zimě by tam bylo moc chladno. Před každou postelí je jeden stolek. Před tou mojí je naštěstí ten největší. I když mi na něm stojí lednička, tak jsem s ním celkem spokojená. Když už mluvím o ledničce…musela jsem se smát. Sami posuďte podle fotky, jestli tohle může stačit třem holkám :D

Mmch, všechny věci jsou mé, kromě krabičky vpravo dole :D

Skříň je rozdělená na tři stejné části, takže se nemusíme hádat. Já si moc věcí nevezla, takže se mi tam v pohodě vešly.

Koupelna je docela pěkná. Jen škoda, že nám nefunguje větrák a světlo nad umyvadlem. Ale jsem ráda alespoň za jedno světlo J Jo a teplá voda teče, kdyby někdo nevěděl… :P

Další průšvih asi bude se sušením prádla. V koupelně by nic neuschlo, balkon nemáme, garnyž na kterou by se daly pověsit aspoň ramínka taky ne. Jediná možnost je koupit sušák a vystrčit ho na chodbu. Jen se trochu bojím, že nám ho zakážou, protože jsme v přízemí, kde jsou i kanceláře. Ale to asi budou mít smůlu, to bych se hádala.

Hello, Shanghai!

Shanghai jsem si prohlédla již po cestě z letiště. V tak velikém městě jsem nikdy nebyla. Působilo dojmem prosperujícího města s mnoha výškovými budovami a ani okrajové části se nezdály být chudé.

Budova, kde je kolej pro zahraniční studenty se mi zdála dost malá ve srovnání s kolejemi, které máme v Plzni. Ale zato působila příjemně a útulně. Slečna na recepci mi dala klíč k pokoji s tím, že budu mít ještě další dvě spolubydlící, obě Rusky. Jak si tady bydlíme napíšu v dalším článku ;)

Budova koleje

Věci jsem nechala v pokoji a s Káťou jsme zašly do kanceláře pro zahraniční studenty, která je přímo v budově koleje a přihlásily jsme se panu Chu. Ten mi řekl, že se vše bude řešit až příští týden, kdy tu budou všichni zahraniční studenti.

Pak jsem zašla za Mirkem, který mi psal už do Moskvy, že mě vezme na oběd a potom na nákup. Zašli jsme do restaurace nedaleko školy a já si mohla vybírat pouze podle obrázku. Mirek mi k tomu nic neřekl, tak jsem tedy na něco ukázala. Nakonec se z toho vyklubala divná polévka s nudlemi, houbami a namočenou houskou. Nebylo to tak zlé, ale snědla jsem sotva třetinu. Namočené housky se zase nedá sníst tolik :D

Hned na to jsme zašli do místní samoobsluhy Auchanu. Je to něco jako u nás Tesco. Tam jsem si pořídila vše potřebné, co jsem si s sebou nevezla. Mýdlo, šampon, zubní pastu, prášek na praní a nějaké nádobí. Vše vyšlo na docela dobré peníze, ale je pravda, že skleničku už si musím jít koupit novou. Z nějakého nepochopitelného důvodu hned druhý den praskla :D

Doufala jsem, že budou mít i můj oblíbený šampon a měli :)

Po nákupu mě Mirek hned vzal do posilovny, aby kvůli mně nevynechal trénink. Už v obchodě na něm bylo vidět, jak je nervózní, když jsem si moc dlouho vybírala J Posilovna je tu obrovská. Je to několik průchozích místností se vším možným. Jak jsou ještě prázdniny, tak tam nebylo ani moc plno. Uvidíme, jak to bude vypadat za pár dní. Mirek si zacvičil a já se jen drobet protáhla a zkusila si pár kliků a dřepů.

Večer jsme vyrazili na procházku po okolí, s tím, že si udělám pár fotek. Ale zjistila jsem, že se tu stmívá už kolem 7mé, takže žádné rozumné fotky nemám L Obešli jsme pár bloků. Všude bylo spoustu krámků s jídlem, oblečením, pyžamy J a kdoví čím ještě. Největší radost mi udělalo, že máme celkem blízko McCafé a už se těším, až ochutnám jaké dělají flat white…snad bude stejné jako u nás.

Potvůrky

Po procházce jsme si s Mirkem dali víno, které si přivezl z výletu do Koreje. Nebylo to úplně ono, ale tady v Číne platí, že čím víc se toho vypije, nebo sní, tím to chutná líp. Mirek trval na tom, že první den ještě nemůžu jít hned tak spát a ještě jsme vyrazili do města. Slibovaná disco na ulici se však vytratila, takže jsme sedli na kolo a zajeli kousek dál na WuJiaoChang (náměstí o pěti rozích), kde bylo více živo. Tam jsme si dali pozdní večeři v podobě grilovaných chobotniček, hub a masa na špejlích J To bylo moc dobré, jen potřené celkem pálivou omáčkou. K pozdní večeři jsme si ještě dali čínské pivo, které je hodně slaboučké, ale pro mě tak akorát ;)

Po dlouhém dni už zbývalo jen jít do postele. Nemohla jsem moc usnout, protože jsem se děsila všeho toho jídla, co jsem snědla, ale naštěstí se nic nestalo. A časový posun taky moc spánku nepřál. Ale únava nakonec zvítězila.