Co se dá všechno dělat v parku

V Číně se dá vidět spoustu podivných věcí. Když vyrazíte ráno do kteréhokoli parku, bude tam na každém kroku někdo, kdo provádí nějakou aktivitu. Ať už je to sportování, nebo jen klábosení s ostatními. Většinou jsou to starší lidé, kteří se snaží udržet fit jak fyzicky, tak psychicky, tím že vyrazí mezi lidi. Toto je jedna z mála věcí, která se mi na Číňanech líbí. Který český důchodce, žijící ve městě, si vyrazí ven jen tak zablbnout?

Tanec

Kaligrafie

Hraní tenisu sám se sebou

Zírání do křoví :)

Poplácávání se po ramenou

Bušení do stromu

Protažení a masáž kolene

Hlazení se po břiše

Odrážení se zády od stromu

Poslouchání muziky

Cvičení wushu

Hraní stolních her

Jiná forma bušení do stromu :)

Mé oblíbené chození pozadu
(Bohužel to z fotky není moc poznat.)

Prázdniny

Po dvou týdnech školy nás hned čekaly týdenní prázdniny. Pro mě to byla velká úleva. Už jsem si nějak odvykla chodit do školy a potřebovala jsem pauzu. Po celém dopoledni ve škole jsem byla úplně vyčerpaná. Trošku jsem se vždycky pak nabila v posilovně, ale na večerní sandu už se mi většinou nechtělo. To mě vždycky musel Mirek přemlouvat. A večer už jsem pak na učení neměla ani pomyšlení. Jen si lehnout do postele a relaxovat u seriálu.

The Big Bang Theory

Sex and the City

V pondělí mě Mirek vzal poprvé do kantýny na snídani. Vlastně proto, že jsem konečně vstala dřív než v 10. Snídaně se vydávají jen do 9ti. Zjistila jsem, že tam mají spoustu dobrůtek. Kromě plněných masových knedlíčků a taštiček i různé sladké rolády a muffiny. Potom jsme na snídaně chodili každý den a já měla o něco delší den když jsem celé dopoledne neprospala J Ke konci týdne už jsem si i zvykla na sójové mléko, takže jsem dokázala vypít celou misku.

Snídaně - plněné taštičky, knedlíčky a sójové mléko

Moje sladká snídaně

Po snídani jsme si s Mirkem udělali výlet do centra. Tentokrát jsme místo metra použili kolo. Cesta trvala skoro hodinu. Mirka potom pěkně bolely nohy a mě zadek. Všude byla spousta lidí a nevím, jak je možné, že jsme šli vždycky opačným směrem, než šel celý dav :D  Všude prodávali čínské vlajky, protože se oslavovalo založení Čínské lidové republiky. Jen jsme tak chodili, zašli do tržnice s cetkami a něco si i koupili. Hlavní cíl byl obchod se sportovním oblečením značky Lining. Mají hodně kvalitní oblečení, ale bohužel neměli zrovna žádné slevy, takže jsme odešli s prázdnou. Nejvíc je mi líto mikiny s veverkou. Utěšila jsem se alespoň mou první kávou Flat white z MacCafé v Číně.

Spoustu Číňanů

Moje první Flat White

Po cestě zpátky jsem si ale přeci jen udělala radost a koupila jsem si kolečkové brusle. Už jsem po nich toužila asi dva týdny, ale nikde v okolí školy není obchod se sportovními potřebami (tedy kromě potřeb na wushu a sandu). Byly sice trošku dražší, ale určitě toho nelituju. Vypadají, že jsou kvalitní a využiju je celý rok, protože tady v Šanghaji moc nenasněží.

Konečně na bruslích

V pondělí večer jsme společně s Ruskama ještě radostně vyrazili do parku, který jsme navštívili také cestou zpátky z města. Probíhal tam lampionový festival. Už za světla to vypadalo pěkně, takže jsme se nemohli dočkat, až to uvidíme nasvícené. Bohužel jsme zjistili, že se vybírá vstupné 90 yuanů, což se nám zdálo příliš. Rozhodli jsme se tedy, že se vyrazíme podívat alespoň na The Bund a okoukneme, jak vypadá nasvícená Perla orientu. Zjistili jsme, že spousta Číňanů mělo stejný nápad jako my, takže tam nebylo skoro k hnutí, ale pohled byl nádherný.

Lampionový festival ve dne

Lampionový festival

Ve zbytku týdne jsme ještě vyrazili do dalších dvou parků. Více fotek si můžete prohlédnout na rajčeti: http://vorlovoolivka.rajce.idnes.cz/Prazdniny_Mid-Autumn_Festival/. S posilovnou jsme také nezaháleli a místo večerní sandy jsme chodili cvičit ven na hřiště, protože tělocvična byla otevřená přes prázdniny jen do 18h. Mirek si cvičil sestavy a já ozkoušela nové brusle. Na tartanu mě to sice trošku brzdilo, ale nohy alespoň dostaly více zabrat.

Chtěla bych další prázdniny…

Spolužáci

Ve třídě je nás celkem asi 25. Polovina z toho jsou Vietnamci. Kdybyste se mě zeptali na jméno alespoň jednoho z nich, tak vám nepovím :D Vlastně neznám jméno žádného Asiata, co máme třídě. Na první hodině jsme se všichni před třídou představovali, ale ty jejich zvuky prostě nedokážu rozlišit (tedy kromě čínštiny…čínské jméno bych asi dokázala zopakovat) :D Navíc většina těch Vietnamců neumí vůbec anglicky, takže taky sranda.

Ti další Asiaté jsou Korejci a Japonci. Obojí po třech kusech a z toho vždy jedna slečna. Jednoho Japonce máme i v naší skupince na konverzaci. Jmenuje se Takuya a vypadá jako postavička z nějakého japonského kresleného seriálu. A dokonce umí trošku anglicky.

Taku

V té naší skupince máme ještě černocha Erica z Ghany. Angličtina je tam úředním jazykem, takže s tím se bavím bez větších problémů. Pořád se směje a ze všeho je nadšenej. Ale většinou mu musím všechno řikat třikrát. Není to tím, že by mi nerozuměl, ale zdá se mi, že mě vůbec neposlouchá:D Jako by se vůbec nesoustředil.

Eric

Posledním ve skupince je Syřan Yazan. Ten je ze všeho většinou hrozně ztrápenej, hlavně z čínštiny. A s angličtinou na tom taky není moc dobře. Takže i když učitel mluví anglicky, tak to většinou nestihne. Ale myslím, že to zvládne. Snaží se čínštině hodně věnovat i ve volném čase.

Yazan

Ve třídě jsou ještě moje dvě bývalé spolubydlící Rusky. S těma se dá mluvit normálně a při hodinách se docela snaží a jde jim to. A když Žeňa (ta, co neumí anglicky) něčemu nerozumí, tak jí to Varja vysvětlí. Na hodinu poslechu jsme rozdělení na dvě skupiny a Varja je v té druhé než my s Žeňou. Potom se jí to snažím vysvětlit já česko-rusky a vždycky se nějak domluvíme.

Varja a Žeňa

Dalším spolužákem je jeden Mongol, ale to je vše, co o něm vím. A posledními jsou dva Italové. Ti si tady zaplatili tříměsíční kurz wushu a chodí s námi na čínštinu. Luka tu byl už na letní wushu camp a ještě tady zůstal a Andi přiletěl až v září.

Mongol :)

Učitel Li a v pozadí Italové (pruhovaný Luka a hnědý Andi)

 

Fotky jsou z naší venkovní aktivity při hodině konverzace. Ta podezřelá věc, do které jsme kopali, se jmenuje jian qiu.

První dny ve škole

Mám za sebou první dva týdny ve škole a zatím jsem se nic moc nového nenaučila. Ale musím přiznat, že jsem udělala dobře, že jsem s čínštinou začala už doma. Co jsem prohlížela učebnici, tak prvních pár lekcí budu mít ještě klid. Ale k té jsme se zatím ještě ani nedostali J

Celkem mám pět různých předmětů. Intensive Chinese s učitelkou Hu se zatím tváří, že k něčemu bude. První týden jsme se učili správnou výslovnost všech hlásek a samohlásek. To jsem si stejně už potřebovala zopakovat, tak jsem se ani moc nenudila. A taky jsem se dost bavila výslovností Vietnamců. Když chtějí vyslovit přehlasované U (ü), tak většinou říkají „vííí“…jako když předvádí prasátka J A také se jim hodně plete c - č, s - š a z - ž. Při této hodině se také učíme hodně nových slovíček a na každé další hodině je znovu opakujeme. Takže máme šanci si je zapamatovat.

Na hodinách poslechu děláme téměř to samé jako při Intensive Chinese. První týden to byly jenom písmenka a slabiky. Ale druhý týden už jsme se snažili poznávat různá slova i s tóny. Učitelka nám pouští z reproduktoru slova a my máme třeba vybrat ze dvou možností, nebo doplňujeme písmeno nebo tón.

Hodiny konverzace jsou zatím velkým zklamáním. Máme celkem mladého učitele, který se snaží být hodně přátelský. Zezačátku nás rozdělil do 5ti skupin a společně máme plnit různé úkoly….to znamená vytvářet prezentace na různá témata. Měli jsme si např. připravit různé čínské pozdravy, ovoce nebo sporty v čínštině. Na poslední hodině jsme dokonce zpívali písničku. Bohužel veškerá komunikace při hodině probíhá v angličtině. A když každá skupina předvádí svou prezentaci, tak zbytek se nudí. Myslím, že tento čas by šel zužitkovat mnohem lépe.

Na hodině psaní čínských znaků jsem byla zatím jen jednou. Máme ji jen jednou týdně, ale znaky jsem se učila už doma v ČR, takže pro mě velká nuda. Na druhé hodině jsem se učitele zeptala, jestli je nutné tam chodit a on řekl, že ne, takže paráda :)

Poslední předmět se jmenuje Chinese Practise. Ten jsme ještě neměli, protože učitel je prý někde v zahraničí. Ale příští týden už by se měl vrátit, takže jsem plna očekávání, co se na této hodině bude dít.

Na konec ještě přikládám fotku mého rozvrhu: