Stěhování

Minulý týden mě zastavila slečna v recepci a zeptala se, jestli bych se chtěla přestěhovat. Tedy přesněji, zastavila Míru. Se mnou se tu totiž všechno řeší přes Míru. Ono je totiž jednodušší se s ním bavit čínsky, než se mnou anglicky. Takže, jestli se prý chci přestěhovat, tak ve 4. patře je jedna Vietnamka, která bydlí sama. A musím se rozhodnout do dalšího dne. Na holky Rusky jsem si už docela zvykla, tak jsem chvilku váhala. Ale tohle byla přeci jen výzva.

Míra řikal, že je ta Vietnamka moc milá, jenom že neumí skoro vůbec anglicky. A taky že jo. Opravdu je moc hodná, pořád se na mě usmívá a je hrozně maličká. Jmenuje se Minh Khue (čínsky Ming Kui) a je jí 25. To bylo jediné, co jsme si dokázaly říct. Už je tu nějaký čas, takže umí už dobře čínsky a budu s ní moct čínštinu trénovat.

Stěhování jsem tedy přijala, hlavně z důvodu balkónku a možnosti sušení prádla. Toto je ten můj vysněný balkónek. Mimochodem, dostanete se na něj tím, že prostě prolezete oknem.

Míra mi pomohl přenést věci a celé stěhování jsme zvládli během půl hodinky. Nový pokojík jsem předtím ještě neviděla a ukázalo se, že nemám vlastní stůl a postel je rozbitá. Se stolem mi nakonec pomohla Ming Kui, protože jeden objevila na chodbě ve 3. patře. A tady platí pravidlo, že co je na chodbě, to je k mání. S postelí jsem se taky už nějak sžila a vím, na který okraj nemám sedat. Když ležim, tak je docela v pohodě.

Už jsem si tady zvykla a jsem ráda, že jsem se přestěhovala. Je tu mnohem větší klid, než když jsme byly ve třech. Na závěr ještě připojuji několik fotek mého nového království.

Můj stůl a v pozadí postel Ming Kui ( téměř na všem má Tweetyho:))